Dobře, dobře. Snažila jsem se, aby z mých dětí vyrostli mladiství intelektuálové. Decentní chlapci s brejličkami, co se místo o holky zajímají o integrály, případně Prousta. Ale ono to nějak…nevyšlo.

Už jsem se chystala, že nabídku na „testování“ dalšího časopisu od Egmontu odmítnu. Jenže to by mi nesměl přes rameno koukat starší. „Mamíííí, to chcíííí! Tam bude určitě meč nebo pistole!“ byl jasný argument pro to, abych nám titul s názvem „Power Rangers“ nechala poslat. Takhle – mně osobně to celkem bolí. Ale pojďme si přiznat, že mně Želvy Ninja taky nikdo nezakazoval. A vyrostla ze mě celkem normální… no, vyrostla jsem.

Takže když nám ve schránce přistál barevný titul plný superhrdinů, měli jsme druhé Vánoce. ABíčko to rozhodně není, ale musím uznat, že ta synova radost byla až extrémní a já byla nakonec mile překvapená, že časopis není jen o „bitkaření“, ale obsahuje i pár poučných informací (o gepardech), test pozornosti (následuje po komiksu), vyplňovačky, bludiště a další věci, které by mohly alespoň trochu podpořit mozkové buňky mladistvých (ne)intelektuálů.

Co mě ovšem pobavilo asi nejvíc bylo kouzlo nechtěného. Vysvětlím: Máme psa Rafíka. Je to magor. Mám maminku. Je to… no, hodně zapálená chovatelka zlatých retrívrů. Má čtyři. A jak bych to jenom… když slyším psí výstava, vstávají mi vlasy hrůzou. A hele!

Promiň, mami!

Takže asi chápete, proč mě to nakonec začalo tak bavit. Hlavní hrdina vydání je totiž všemocný, všehoschopný, a tak dál, ale jakmile uvidí pejska, klidně to nejroztomilejší štěňátko, zamrzne a je paralyzován. A já už ho vlastně chápu. Život mě taky naučil.

A protože nejlepší jsou stejně obrázky, pojďte se sami mrknout, jak takový cool plátek pro předškolní a mladší školní mládež vypadá:

Takže zaprvé. Příloha je meč. Meč. Meč!!! A svítící! (až do něj teda dám baterky, jestli do něj dám baterky, že ano…)
Za druhé. Není to jen tak obyčejný svítící meč. Je to skládací svítící meč, skláááádacííííí, mamíííí! Dá se z něj udělat dýka! Takže máme doma svítí mečodýku a na Prousta padá prach.
Rodiče pravděpodobně vůbec netuší, která bije. Nevadí, děti to vědí naprosto přesně (ověřeno).
Najděte tři stejně barevné helmy v řadě. A schválně, jestli budete rychlejší než dítě. Já nebyla…
….ale o gepardech jsem toho věděla víc! Cha!
Časák dobrej, komiks fajn, ale ta mečodýýýýýkááá! Hned zejtra musíme pro baterky, mami!
Krycí jméno „Pickles“, ale my víme, že ve skutečnosti je to náš Rafík!
Že ano, Rafíku?
I Rafík má rád svítící hračky. A ani Rafíka Proust nezajímá. Jeho vpodstatě nezajímá vůbec nic, dokonce ani to, jestli náhodou zrovna nešlape po někom, kdo leží a čte si.

A závěr? Podobný jako u holčičích titulů. Myslím, že i děti potřebují svoje „guilty pleasure“ a není proti ničemu jim to občas dopřát. Budou víc číst, protože je to bude bavit. a časopis se postará aspoň trochu i o vzdělávací část, takže svědomí můžete mít čisté. Koneckonců, zkuste sami. Předplatné si pak můžete zařídit tady.