Karanténa přímo vybízela ke sportovním aktivitám. A jak víme, ty se dají provozovat i s dětmi!
Jako inspiraci Vám přináším tip na krásný rodinný výlet plný sluníčka a pozitivních emocí.

Trasu jsme absolvovali ve složení:

🎈Pes na volno (5 měsíců),
🎈Matka na prášky (pocitově 193 let),
🎈Starší syn na kole (5 a půl roku),
🎈Mladší syn pravděpodobně na koksu (3 roky).

Neumím moc dobře kreslit, ale snad pochopíte, kudy se vydat a kde přesně zahnout. My jsme si to moc užili. Jo a je to někde v lese, ale v podstatě si to můžete dát kdekoliv – stačí jen pokusit se jet rovně a jste tam. Sice každý někde jinde, ale to je fuk. Hlavně že jste vůbec někde! ❤️

V mapě jsem vyznačila i přesné body, kde si musíte nechat počůrat botu a dítě musí vypadnout ze sedačky. Nebo si musíte nechat počůrat dítě a bota musí vypadnout ze sedačky. To je volitelné.

A teď vážně. Nejsem tak úplně sportovec. A protože vesmír má smysl pro humor (je takříkajíc debil), moje děti sport milují. Hlavně starší syn. Už když byl malý, plazil se jako vyděšený namydlený slepejš po celém obýváku, zatímco jiné děti stejného věku uměly tak maximálně mrknout. Teď už stihl být mistrem světa na kole, na koloběžce, na longboardu, na pinčesu, na plavání, na bruslích (to nevadí, že žádný nemá)… No zkrátka se mu daří naprosto vše – nebo to aspoň tvrdí. Když spadne, a on pokaždé spadne, příšerně kvičí a dožaduje se náplasti. Náplasti na něj mají blahodárný účinek – už několikrát nám dokonce vyléčily otevřenou zlomeninu kombinovanou s amputací ledviny (aspoň to syn tvrdil). Až tedy vyrazíte sportovat, určitě nezapomeňte na lékárničku! A nebo si aspoň vezměte špunty do uší.

Já abych nebyla pozadu a mohla synovi dopřát jeho vytouženou dávku pohybu, musím makat mnohem víc, než by se mi líbilo. A do toho povětšinou táhnu na ramenou mladšího syna a sama jsem vláčena nejmladším (tedy psem), Protože mladší syn je buřt a pecivál po mně a pes je nevychovaný… asi po exmanželovi.

Mladší syn je pohybově nadaný po mně. Papavý je taky po mně.

Ale nevzdávám se a vím, že i já jednou pokořím svou vlastní lenost a sport si dokonce zamiluji. Zatím na sobě makám se SportObchod.cz, a to tak, že si prohlížím jejich stránky a dumám, zda se chci zmrzačit spíše na bruslích nebo na koloběžce. To bych ovšem musela něco vyhrát, protože…

„Mami?“ Otočil se na mě dnes starší, když v rádiu hrála nějaká popová sladkobolná odrhovačka pro slabomyslné. „Ano?“ Zbystřila jsem. „To je pravda, že chlapi chtějí brát všechno, mami. Třeba já chci všechno, co vidím. Mami? Koupíš mi autobus na dálkový ovládání, mami?“ Polkla jsem. „No, asi ne.“ Syn posmutněl. „A takový jste zase vy ženský. Nikdy nám nic nedáte!“

Takže nazdar, koloběžko i brusle. Cíl příští výplaty máme jasnej!