Je teplo. Matky konečně zase dostávají chuť žít a vyráží s dětmi na pískoviště, pokud jsou odvážnější, tak rovnou na výlety. My jsme rodina nejen odvážná, ale dokonce tak trochu šílená, a tak na výlety jezdíme hodně.

Nevím, kolik výletů se mi pro vás podaří zachytit, protože starší se v poslední době nechce fotit (a já to respektuju), mladší se neustále opatlává vším jedlým i nejedlým, takže se fotit nedá, a manžel dodneška moc nechápe smysl blogu, takže ve chvíli, kdy vytáhnu foťák, spustí přednášku o hipsterech závislých na sociálních sítích a počtech lajků. „Já se chci v klidu najíst,“ řekl mi teď v Roztokách, když jsme se usadili ke svačině. „No dyť. Ten koláč, co fotím, je můj. Jen jsem si k němu půjčila tvojí limonádu.“ Jistě uznáte, že jsem byla v právu.

Prosímpěkně, nečekejte ode mě přesné souřadnice. Na to nemám čas, takže si to pěkně najděte na Googlu nebo na blogu někoho, kdo má spavé děti netrpící nutkavou potřebou dostávat svou matku na dno fyzických i psychických sil. Já vás jenom tak jako úvodně nalákám, jo? Tentokrát pěkně zlehka, po okolí Prahy.

Tichým údolím z Roztok do Únětic

Tahle procházka je naprosto boží z jednoho prostého důvodu: Na jejím začátku i konci jsou dvě parádní výletnické restaurace (možná spíš kavárny). Obě mají atmosféru, báječné koláče, obložené chleby a mňamózní limonády. Za úplně fajn ceny. V té roztocké mají dokonce i králíky – pokrm s králičím masem jsem naštěstí v menu nezaznamenala. Ale kdo ví. Kromě postaršího pískoviště a obyč záchodů (i s velkým přebalovákem, ale rozhodně si vezměte vlastní přebalovací podložku, úplně novostí a čistotou nedýchá) nabízí Hospůdka Zvířátka  taky lehce nepříjemnou obsluhu. Obsluha se dá lehce odmyslet ve chvíli, kdy se poprvé zakousnete do domácího koláče. Extra super servírování ve stylu pražské bohémy nečekejte, ale pokud nejste Pohlreich, nýbrž rodič, bude vám úplně stačit, že talíře jsou čisté, ubrousky bílé a nádobí po sobě nemusíte mýt.

Únětická hospoda a penzion U Lasíků, to je naprostý ráj pro všechny žrouty. Jen si dejte bacha na to, že po úzké silnici před zahrádkou občas projede auto a děti, které mají tendenci na cestu vybíhat, to povětšinou ignorují. Ano, jsem úzkostný rodič.

Mezi těmito dvěma body je pak rovinatá, příjemná trasa podél řeky (vezměte s sebou náhradní oblečení), ke konci (tedy na únětické straně) se dá dokonce i najít místo na opékání jezevčíků a jiných buřtů. Sice to není lunapark a málokdy tam potkáte Spidermana nebo ninju, ale dvoukilometrová trasa přímo vybízí k lelkování, sbírání klacíků, cákání se v řece a hrám. Co chtít víc.

V Úněticích pod autobusovou zastávkou Obecní úřad pak můžete obdivovat kachlíkový street art.

Včelín Ořech

Hledáte pohádkového dědečka? Najdete ho ve včelíně!

Kromě toho, že se dozvíte spoustu zajímavostí o včelách, medu a včelařství obecně si můžete zařádit i v lanovém centru (je součástí areálu), zaskákat na trampolíně anebo si zahrát zahradní golf.

Pan Vladimír Glaser, který to tam má celé pod palcem, je neskutečný sympaťák. A dojme vás tím, že má děti fakt rád. To se prostě pozná.