Na ten titulek jsem pyšná. Každopádně je to bohužel jen slovní hříčka, protože, jak dobře víme, všechny další děti po tom prvním jsou adoptované (viz lidový výraz „kazišuk“).

Do rukou se mi dostaly misky pro pečení (vaření) v páře od Gorenje. „Hele, zkus to,“ nabízela mi kamarádka. „Ale víš jak, já moc neumím vařit,“ bránila jsem se. „Abych byla přesnější, vůbec neumím vařit. Kdybych to uměla, jsem foodbloger a nepíšu o dětech,“ vysvětlovala jsem. Marně. Kromě toho, že neumím udělat domácí knedlík, totiž taky neumím být asertivní, a tak jsem to prostě zkusila. A musím říct, že jsem udělala dobře. Ne, že by tu výslednou lahůdku někdo jedl. V tom se nezměnilo vůbec nic. Ale tentokrát to bylo opravdu dobré a zdravé jídlo, podle mě na úrovni michellinské restaurace, a že to ti barbaři neocenili, to je jejich problém. Výjimečně jsem dokonce po vlastním jídle ani neblinkala.

Encyklopedie zdravého stravování by nám asi řekla něco ve smyslu, že příprava pokrmů v páře je ideální, protože se neztrácí vitamíny, minerály, chuť, a tak dál. Cynik by dodal, že je to něco, co se musí dělat při dietě, po jejímž skončení si člověk radostně lupne dva smažáky s kroketami rovnou do žíly. Prostě je to zdravé, takže podezřelé. My ovšem nejsme včerejší, a tak dávno víme, že zdravá jídla jsou mnohdy mnohem chutnější, než ta nezdravá. (Nevím, kdo mě to donutil napsat, ale napsala jsem to. Očividně.)

Protože jídlo neumím ani udělat, natož abych ho při tom ještě fotila, domluvila jsem se s tetou, že k ní dorazím na celý den a parní věž vyzkouším u ní. Tedy že připravím oběd. Teta nelenila a zásobila se do mrazáku mraženými knedlíky. Není nad to, když vám důvěřuje vlastní rodina.

Nyní krátký popis: Nádoby jsou hezké. Jsou bílé, zdá se mi, že keramické. Jsou tři, dvě z nich mají dírkaté dno a doplňuje je víko připomínající talíř. Patří do kolekce Gorenje Vitaway, kde mají čestné místo vedle například lisu na olej, kvalitního odšťavňovače nebo mixéru. Dávají se do trouby a využívají sloupec páry. V praxi to znamená, že do spodní misky dáte vodu, do dvou dalších misek nějaké syrové jídlo, pak to celé strčíte do trouby a jak se ta voda odpařuje a pára vstoupá vzhůru k nebesům (no dobře, k víku), dojde k uvaření potravin ve všech miskách. Jestli tohle čte někdo z Gorenje, musí se tetelit blahem, jak jsem to krásně odborně popsala. Děkuji, děkuji, a teď bych prosila ještě sušičku, tu bych taky uměla popsat tak hezky. Kontakt na mě máte tady vpravo.

Já jsem se rozhodla, že vyzkouším recept ze stránek výrobce, s tím rozdílem, že péct nebudu pstruha, ale lososa, a zeleninu nebudu krájet „postupem krájení julienne“, protože prostě ne. Normálně to napižlám na kousky, jak mi to vyjde,  a bude to. Pepř jsem tam nedávala bílý, ale barevný, protože nejsem rasista. Recept přepisovat nebudu, protože tohle stejně není stránka, kde byste nějaký recept hledali, ale přidám vlastní postřehy k přípravě:

1) Nádoby na pečení v páře z kolekce Gorenje Vitaway jsou skvělá věc (chci tu sušičku).

2) Ale fakt. Dobrou službu pro zdravé vaření nebo pečení asi udělá i nějaký parní hrnec, ten mi ale připadá jako další spotřebič navíc. Parní trouba pak asi bude takové Porsche mezi troubami, čemuž bude odpovídat i cena.

3) Je to ultra jednoduché, rychlé, a pro lidi, kteří nemají moc času, protože dělají děti a píšou blog, značka Ideál.

4) Ta chuť! Nadchla mě. Hlavně zelenina. Naprosto výborná. Tak akorát na skus, měkká, ale ne rozměklá. Maso šťavnaté (chci tu sušičku).

5) Ale fakt. Chuťově to je prostě parádní, takže vaření v páře se nebojte – moderní způsoby rozhodně nejsou jen pro dietáře, ale hlavně pro labužníky.

6) Nevýhodou je, že věž poskládaná na sebe je dost těžká, takže při vkládání do trouby a vyndávání to chce určitě obě ruce a děti radši odkliďte z cesty.

7) Pokud jste doteď v páře nevařili, asi budete ze začátku tápat, co vlastně s tím. Až si to ale zažijete, budete staří mazáci a nakonec v tom určitě i upečete buchty! A tchýně si k vám přestane nosit oběd v krabičce.