Začneme zlehka. Jistě víte, že pokud nám něco nesedí přesně tak, jak bychom si představovali, možná nás to snad nudí či dokonce přímo otravuje, použijeme pro to nějaké výstižné slovní pojmenování. Pokud ještě nemáte dvě až více dětí, tzn. není vám všechno tzv. jedno a nemluvíte jako dlaždič, řeknete to slušně. Takže řeknete třeba: „To je ale vopruz!“, případně: „To mě teda prudí!“ Není to zvláštní, že používáme zrovna tuhle metaforu?

Cožpak bychom nemohli říct třeba: To mě teda hemeroid? Jistě, mohli. Ale neděláme to. Hemeroidy totiž většinu z nás potkávají až v pozdějším věku, kdy kvůli tomu většinou již neřveme. Zatímco opruzeniny, ty bolí dvakrát. Poprvé toho, kdo je má, a podruhé toho, kdo to musí poslouchat a řešit.

Zároveň jsou opruzeniny zážitek, který alespoň jednou za život potká naprosto každého člověka.  Dalo by se říct, že jsou takovou první malou vojnou – je potřeba je nějak vydržet, a hned je z nás pořádnej chlap. I pokud jste ženská.

Abych byla upřímná, tenhle článek měl být seriózní – prostě na nějaké téma, které rodiče všeobecně zajímá, a rádi by se o něm dozvěděli víc. Na takové články mi totiž na blog chodí přes vyhledávače nejvíc čtenářů. Je to asi tím, že málokdo zadá do vyhledávače něco jako „veselé články o mateřství“. Nikdo prostě nepředpokládá, že by něco takového existovalo. Každý spíš zadá něco jako „OPRUZENINY“, nebo „KDY SAKRA USNE UŽ JE VZHŮRU 36 HODIN A ANI NEVYPADÁ UNAVENĚ“ nebo „PROČ MI TO NEŘEKLI VČAS“. No, zase se to nějak zvrhlo.

Ale dobře, zkusím to: Opruzeniny jsou pruda. Nepotřebuju být doktor, abych vám mohla vysvětlit, že vznikají primárně z vlhka. Pokud tedy dítě dlouho nepřebalíte, asi se oprudí. To ale samozřejmě není jediný důvod, proč mohou opruzeniny vzniknout. Každý kojenec má jinak citlivou pokožku, a některá miminka jsou k opruzování náchylnější než jiná. Do hry pak mohou vstupovat i kvasinky – někdo si s nimi poradí lépe, někdo hůře, a zrovna ony mívají na opruzeninách lví podíl (kvasinky mají lví podíl, haha, to se mi povedlo. Kvasinka je malá a lev velkej. Haha. Ha). Opruzeninám tedy svědčí: Teplo, vlhko, tření, nečistoty, kvasinky. V podstatě toto všechno se samozřejmě vyskytuje ponejvíc u kojenců v plenkách.

Nyní něco z vlastní zkušenosti, vážení čtenáři, kteří jste se sem dostali z Googlu. Proti opruzeninám se mi osvědčilo:

POUŽÍVAT KVALITNÍ PLENY A ČASTO JE MĚNIT

Pokud látkujete, měňte pleny co nejčastěji. Jednorázové pleny mají sice své mínusy, ale mezi nesporné výhody patří to, že dokážou zadeček děťátka udržet déle v relativním suchu. (Ježiš. To zní jako z reklamy, a to jsem s ní ještě nezačala). U staršího syna jsem s opruzeninami bojovala opravdu jen nárazově, zato mladší syn, který se narodil předčasně, byl zpočátku velmi citlivý. Opruzeniny měl snad ze všech druhů plen, až jsme nakonec zakotvili u Pampers Premium care (Ano, už jsem s ní začala. A ano, je to nakonec i důvod, proč jsem vůbec neměla problém udělat na Pampersky recenzi a plenky v ní vychválit. Kromě toho, že 20 z vás i já jsme za to dostali plenky zadarmo, jsem celou věc mohla provést s naprosto čistým svědomím, protože nám Pampersky doslova zachránily zadek). Mají totiž super duper tři kanálky, které odvádí tekutinu rovnoměrně, a tak se z ní v plence netvoří boule (tahle pasáž ve videu je moje oblíbená, tak opakuji). Menší velikosti pak mají i síťku, která stolici chytí a nepustí, takže eliminuje její kontakt s pokožkou. A jo, Pampersky nám už zase došly, takže bych si takhle nenápadně chtěla říct laskavému velevýrobci o další. Konec reklamní vsuvky. Na druhou stranu je mi jasné, že každému sedne něco jiného, a tak prostě zkoušejte. A pokud vám nějaký druh nesedne, tak ho věnujte nebo prodejte dál, nemá cenu trápit svého ploda lásky zbytečnými opruzy jen proto, abyste dobrali ten balík. Nicméně, i když moderní plenky vydrží neprosáknout třeba 12 let, doporučuji toho úplně nezneužívat. Plenky se prostě musí měnit často. Tečka.

UDRŽOVAT ZADEČEK ČISTÝ

Vlhčené ubrousky jsou fajn na cesty a v případě, že je miminko tak malé, že se ho bojíte pořádně chytit. Jen co to ale jde, snažte se používat místo nich vlažnou vodu a případně jemné mýdlo. Celkově je lepší používat kosmetiku s rozumem, protože její přemíra snižuje přirozenou obranyschopnost pokožky.

VYSOUŠET

Možná to zní divně, ale nebojte se po každém omytí vlažnou vodou ještě vysušit zadeček fénem. Ne, nejsem blázen, je to doporučení mojí pediatry, které se osvědčilo. POZOR! Předpokládá se zdravý selský rozum, takže prosím ty mimina tím horkým vzduchem nepopalte! Teplotu co nejvíc snižte a držte fén v takové vzdálenosti od kojence, abyste mu neublížili. Pak by to mělo být ku prospěchu věci. Případně můžete rovnou zkusit vyfénovat i mokrého psa, který vedle vany klepe kosu.

VĚTRAT

Co nejčastěji to jde, nechávejte dítě bez plen. Ať mu zadeček větrá. Tak to pak prostě utřete, no bóže! Odměnou vám bude prdelka zpívající zdravím. V případně už rozvinutých opruzenin je pak větrání naprostou nutností. Před větráním nemazat! Až po něm, než bude skřítek zase oplenkován.

MAZAT

Na nedonošeneckém oddělení jsem dostala dvě zcela odlišné rady, z nichž jedna zněla mazat málo, a ta druhá mazat hodně. Vyzkoušela jsem obojí a osvědčilo se mi mazat hodně. Asi ale záleží čím – používám zásadně Sudocream. Je prostě dobrý, i když jeho cena je taky dobrá. Ehm. Na rozvinuté opruzeniny jsem používala Imazol krémpasta (pozor, ten dodatek „krémpasta“ je důležitý, v lékárně mi jednou dali nějakou jinou verzi a nepomohla), pokud nebyl po ruce, pak Pityol, hrdinu svého mládí. Pityol je ovšem hodně drsný, takže s ním opatrně, výjimečně, po malých dávkách.

PORADIT SE S LÉKAŘEM

Všechny rady, které tu píšu, vycházejí z mé osobní zkušenosti a nejedná se o odborné rady. Pokud tedy budete mít jakékoliv pochybnosti, poraďte se raději se svým lékařem.

Na závěr velice edukativního článku tu mám takový malý bonus, který se týká opruzenin u dospělých. Mohli jste mým prostřednictvím klást dotazy lékaři, a učinila tak jediná žena. Její dotaz zněl: „Jsem v Austrálii a začínají tu vedra. Jak to mám udělat, aby se mi zase neodřela stehna?“ AHA! Nebudeme si nic nalhávat, tenhle tajný problém jistě někdy potrápil i ty nejhubenější z nás. Stehna jsou prostě moc blízko sebe, v létě se potí a pak se o sebe při chůzi třou. Jako Supermatka mohu i v tomto případě posloužit dobrou radou a nepotřebuji k tomu lékaře. Jestli vás trápí podobný problém, zkuste:

  1. nosit pod sukní krátké leginy (ok, je vedro, chápu, takže jdeme na další bod)
  2. ustřihnout silonky a nosit je pod sukní (ok, to je něco jako leginy, chápu, takže dál)
  3. posypte si včas problematická místa dětským zásypem, případně zkuste ten Sudocream
  4. napatlejte si stehna z vnitřní strany trochou antiperspirantu (samozřejmě ještě před tím, než opruzeniny vzniknou, jinak si to můžete rovnou posolit a polít benzínem a bolest bude asi tak stejná)
  5. vrátit se do Čech, protože tady bude brzy zima

Doufám, že jsem radami dobře posloužila. Protože kdyby ne, tak to by byla škoda!