Nejsem zas tak moc šátkařka, myslím v tom smyslu, že bych nakupovala šátky za spoustu tisíc a měla jich doma pořádný komínek. To spíš ale proto, že manžel chodí na pinčes a jeden šátek stojí fakt hodně pinčesů. Pár šátků ale doma mám, a taky kočárek, nosítko, ruce a ramena a tašku pro psa.

Proč vlastně nosím v šátku? Vycházím z toho, že blog čtou i nosicí holky a kluci, těm to asi bude jasné. Pak jsou ale určitě i mamky a taťkové, které nošení minulo a když vidí někoho s „hadrem na dítě“, ťukají si na čelo. Takže nosím hlavně proto, že:

  • Když chceme na výlet do terénu, kde kočárek neprojede, nošení nám otevře spoustu možností.
  • Když potřebuju dítě jen rychle přepravit v zimě, nemusím ho složitě oblékat a balit do fusaku. V domácím oblečení ho strčím do nosítka nebo uvážu do šátku a obleču nás oba najednou (nosící mikina, kabát, bunda, vesta, vsadka do bundy… je toho na výběr milion!). Když mi pak během nákupu nebo venčení psa usne, doma ho v klidu přeložím do postýlky a nemusím ho budit odsvlékáním.
  • Jedete autem, někde zastavíte a teď ta představa, jak z kufru vykládáte kočárek, rozkládáte ho, kufr vám padá na hlavu, dítě vřeští… ech. Když vím, že mě čeká víc takových zastavení, předvážu si šátek, dítě pak jen vložím do kapsy a jdeme. Rychlovka, spokojení jsou všichni.
  • Pokud potřebuju mít volné ruce, abych doma něco udělala, a potomek se zrovna nutně chce družit, dám si ho na břicho nebo na záda. Win win.
  • Zvládla jsem jet se dvěma dětmi sama do Bruselu, když byl mladší ještě docela miminovatej. Kdybych ho neměla v letadle uvázaného v šátku, těžko bych dvěma rukama usměrňovala malou chobotnici a tříletou fretku. O výletech po památkách ani nemluvím.
  • Když jdeme na koupaliště, kde bych ani při nejlepší vůli nedokázala zajistit dvě děti naráz, a mladší je v kočárku nespokojený, protože přece nuda, dám si ho na záda. On kouká na staršího, pohybuje se spolu se mnou a je spokojený.
  • Psychika dětí. Největší důvod. Nošení je neskutečná pohoda, protože děti prostě chtějí být blízko u mámy nebo táty, a když jim to dopřejete, ve valné většině případů jsou prostě klidné a spokojené. A navíc jsou hebké a voňavé a můžete je dle libosti pusinkovat. Ňuf.
  • Šátky jsou krásný doplněk, potenciál k závislosti mají skoro stejný jako boty nebo kabelky 😉

Posledním bodem se dostáváme k Lenire. Když mi ho Věrka Kalousková nabídla k recenzi, zajásala jsem. A protože recenze z principu dělám jen na to, co můžu pochválit, hodně jsem si přála, aby tenhle modrý krasavec, Lenire Campanula, stál za to.

A stál! Naživo je ještě mnohem krásnější než na obrázku. A tak jsem měla velké nutkání ho rovnou po rozbalení navázat a zkusit. Nicméně jsem ukázněná, a tak jsem ho nejdřív podle návodu vyprala (jen zkuste ortodoxní šátkařce říct, že jste šátek před prvním nošením nevyprali!), usušila, vyžehlila… i to žehlení bylo s dětmi docela sranda. Jen se koukněte, jací jsou to pomocníci 🙂 Pak jsem si oblékla koktejlové šaty, protože takhle pěkný šátek si to zaslouží, a jen tak rychle halabala jsem ho uvázala. Jůů! Sice technicky asi nedokonale, ale mladší si nestěžoval. Šlo to trochu ztuha, protože ještě nebyl změklý nošením, ale stačil necelý týden a šátek byl zanošený tzv. do máslova. To znamená, že se vázal skoro sám 😉

Shrnutí vlastností šátku:

  • Šířka 74 cm je alespoň pro mě naprosto ideální, díky ní jsem nakonec v pohodě zvládla poprvé navázat i na záda – šátek je prostě dostatečně široký, aby schoval i starší neposedy.
  • Nosnost? Famózní! Šátek není ani úplně tenký jako třeba bambusové šátky, zároveň to ani není úplná „deka“. Zkrátka něco mezi. Když do něj ale dáte malé mimčo i tříletého caparta, budete si pískat v obou případech. Na menší děti je ještě pořád dost tvárný a měkký, na ty velké je to zase dostatečný pracant. Pokud srovnám se svým (do té doby nejoblíbenějším) Lenny Lamb Paisley, měkkost je podobná, ale Lenire je výrazně nosnější.
  • „Zanošenost“ nenastoupí hned, ale dlouho to netrvá. A dobře navázat se dá i napoprvé. Jen uzly je potřeba dotáhnout větší silou a nejsou zrovna malé (může vyřešit zakončení RS kroužkem). Pokud máte trpělivost nižší než menší, volte šátek s obsahem nebarvené příze, to znamená vzor, který není plnobarevný. Lenire Campanula tyrkysový, který jsem testovala já, to splňuje. Nebo třeba Lenire Campanula mojito, to je taková pěkná letní barvička, což? 😉
  • Neprokluzuje, ale zároveň dobře klouže při vázání (nezadrhává při dotahování, které je tím pádem pohodlnější).
  • Pořád je to „jen“ bavlna bez příměsí, ale pokud nutně nepotřebujete vlnu egyptského velblouda a bambus pěstovaný pod dohledem Velké Pandy, zamilujete si ho. A peněženka vám poděkuje, že jste si odpustili šátek s pátým chlupem osmého tučňáka z posledního ledovce.

Fotila jsem průběžně a často, protože jsem šátek skoro nestřídala s jinými. Foto tedy spíše „za běhu v běžném dni“, než nějaké extra vyumělkované. Všimněte si taky, že na jedné fotce je šátek od hlíny a na jiné zase od amarantových kuliček. Jo, jsme trochu čuníci. Ale boží je, že šátek má nějakou samočistící schopnost a prostě se „oklepal“, takže jsem ho nemusela prát tak často, jako jiné šátky.  Až tak je super. Tak se pokochejte a podpořte českou firmu, která umí. Zaslouží si to 😉