Najít kavárnu, kam bude ráda chodit celá rodina, bývá mimo Prahu občas celkem kumšt. V závislosti na tom, zda se v určitém městě zrovna nachází podnikavá maminka s láskou k setkávání s ostatními, se jejich počet po republice různí. V Brně se teď objeví nový prostor, který mě osobně nadchl myšlenkou i pojetím. Věřím, že bude inspirativní. Ale snad ještě víc inspirativní jsou holky, které celý projekt vymyslely. Detaily jsem proto probrala s jednou z nich – Verčou.

Veronika a Petra – kdyby aspoň nebyly tak hezké, když už jsou tak šikovné! 😉

Původně jsem sice plánovala super eňo ňůno video rozhovor realizovaný po Skypu, ale wifi občas bývá slabá a děti málokdy spí, takže je asi jasné, jak to dopadlo. Kavárna Attitude mě už dopředu nalákala na svůj popis na serveru Hithit (kde můžete mimochodem ještě pár dní přispět na nákup kávovaru a vybrat si za to bezva odměny). Co je vlastně cílem? „Vytvořit místo, kde se propojí dospělý a dětský svět. Místo setkávání rodičů s dětmi, ale i nerodičů. Kaváren je sice v Brně přehršel, ale rozumných míst kde se dá spokojeně posedět s malými dětmi moc není. Chceme děti zabavit, rodičům dát prostor k odpočinku či práci, schůzkám s přáteli… A u toho si můžete dát něco dobrého. Bez výčitek. Vše je totiž zdravé a vhodné i pro nejmenší. Vytvoříme bezpečný, krásný a čistý prostor, kam budete chodit rádi,“ píšou holky na Hithitu. Principy kavárny propojené s taneční školou (sdílení prostor) by měly být následující:

  • komunitní život
  • zero waste
  • kontaktní rodičovství
  • zodpovědná výchova
  • přirozené vzdělávání (montessori)
  • návrat k přirozenému životu

Za mě tedy jedna velká dobrá a palec nahoru. V Brně jsem sice naposledy byla jako mladá a perspektivní dívka, přičemž jsem nechápala, jak zrovna brňáci mi v brněnské tramvaji mohou do očí říct, že po pražsku zpívám, když zrovna oni zpívají podle mě ještě víc… no nic. Proti poslední větší vesnici před Vídní celkem nic nemám a budu ráda, když se tamní rodiny budou mít fajn.

Nedalo mi to ale, abych se nepokusila zjistit, jak se to vlastně dělá, že někdo vyloženě podniká při dětech. V následujících týdnech se na to téma pokusím vyzpovídat víc maminek (jsem prostě zvědavá). A holky to mají takhle: Verča má dceru, skoro tříletou. Péťa má taky dceru, skoro dvouletou. Zatímco Verčina dcera UŽ docela dobře spí, Pétina dcera spala dobře vždycky. Nějak si nejsem jistá, jestli tahle informace není ovlivněná tím, že jsem rozhovor dělala jen s Verčou… podle mě prostě žádný dítě nespí dobře, no ne? „Když mám šest hodin spánku nepřerušovaně, tak jsem schopná fungovat,“ říká každopádně Verča. A zde vidíme první důležitý důvod, proč já jsem žádnou kavárnu nikdy nezaložila. Já potřebuji hodin spánku asi tak dvanáct, takže jsem vlastně nefungovala pořádně nikdy.

Kromě spánku jsou ovšem na rozjezd potřeba taky zkušenosti, kontakty a nadšení. Toho všeho má Verča plné kapsy. „Dělala jsem dřív po kavárnách v Brně, zrovna když se tu rozjížděla kavárenská scéna. Na pozadí většinou stáli ti samí lidi. Když jsem pak bydlela v Londýně, kde jsem dělala ve výborných kavárnách, namočilo mě to do kávy ještě víc. No a pak se to zkombinovalo s mateřstvím,“ vysvětluje.

Samozřejmě mě taky zajímalo, jak to mají holky vyřešené finačně. Kampaň na Hithitu je přece jen pouze na kávovar, takže co ten zbytek…? Ukázalo se, že je to zase o lidech. „Péťa má dobrou známou, která je hodně aktivní v různých směrech a stala se naší investorkou. Dala nám budget na rekonstrukci a my jí to budeme postupně splácet,“ prozradila mi Verča. Dvakrát super! Lidská důvěra, schopnost spolupráce a podpora dobrých nápadů jsou pořád cool.

Na závěr mě ještě zajímalo, jakou radu má Verča pro holky, které přemýšlí o podobné cestě: „Ať to nedělají!“ Vyprskla se smíchem. „Ne, vážně. Až s dítětem jsem si uvědomila, že jak jsem dřív tvrdila, že něco nezvládnu nebo nestihnu, tak to byla blbost. Zjistila jsem, že mám vlastní moc přizpůsobit si život a zmanipulovat realitu. A hlavně se nebojím, jako když jsem šla poprvé do práce nebo tak, to odpadlo. A když něco odpoledne řeším, mám dceru s sebou, člověk pořád řeší i to dítě a nějak to jde najednou i bez nervů, protože musí.“ Uzavřela to celkem pěkně a pravdivě, ne? Holkám a Attitude přeju hodně štěstí.