První narozeniny jsou jen jednou za život. A má to svůj důvod. Jde o velevýznamný okamžik, kdy se z kojence stává batole a z vyčerpaných rodičů čekatelé na pokoj v hotelu s mřížemi a klecovými lůžky. Takový moment si samozřejmě zaslouží pořádnou oslavu se spoustou šampaňského (dětského). Stojí to peníze a nervy, ale taky to stojí za to…

Když jsem před třemi lety zjistila, že se mi maminka rozhodla uspořádat narozeninovou oslavu, plakala jsem. Nechtěla jsem se účastnit oficiální aktivity, nedejbože na mojí počest, v místě, kde se po mě bude požadovat, abych jedla vidličkou. Chtěla jsem se jít důstojně opít, jako kterýkoliv jiný den, a pak blinkat do křoví, šťastná, že je ráno. Bylo mi to ovšem k ničemu, protože maminka má vždycky pravdu (teď už to chápu!), a tak došlo kromě vidličky i na stará alba, kde jsem se chlubila vystrčeným holým zadkem. Před přebalením. Můj muž si onu fotku tehdy vyfotil na mobil (moderní doba!), dodnes ji má, a já si na ni vzpomenu vždy, když mám náhodou pocit, že jsem super. Díky, mami.

Tohle je z druhých narozenin a je to ještě dobrý. Fakt.
Tohle je z mých druhých narozenin a je to ještě dobrý. Fakt.

Věrna koloběhu života jsem začala pociťovat potřebu udělat svému dítěti to samé. Můj krásný syn prostě musí mít svou vlastní narozeninovou oslavu – s marcipánovým dortem, luxusními auty a krásnými ženami. Bude-li mít zájem, i hazard bude! Muž sice mírně pokrčil obočí, když jsem mu svou tužbu vyjevila, nicméně je moudrý, respektuje hormony, a tak zůstalo jen u toho obočí. Což je jako souhlas.

Zbývalo tedy vyřešit klasické: KDY? KDE? S KÝM? Případně ZA KOLIK PINČESŮ? Jelikož jsem vždy byla velice organizovaný člověk, začala jsem s přípravou celých čtrnáct dní dopředu. Je to tak tragicky málo, že by už snad bylo jednodušší se ve čtrnácti dnech stát oslem, otěhotnět s koněm a porodit poníka. Zároveň ale bylo jisté, že oslava prostě musí být, i kdyby se měla konat u nás na balkóně. A tak jsem se do toho položila s vervou. Budete-li chtít, můžete se inspirovat tím, co se podařilo, což shrnu vzápětí (výčet toho trapného bude následovat až potom).

MÍSTO: Není lehké najít ideální prostor, kde oslavu uspořádat. I když se považuji za mistra hledání na Googlu, roční dítě je prostě roční dítě, a většina heren je uzpůsobena pro starší jedince – řekněme okolo třech let. Seznamy různých dětských koutků, které se dají najít, jsou navíc zběsile neaktualizované a odkazují na zcela absurdní místa. Nakonec to u nás vyhrál Človíčkov v DBK Budějovická. Je to ideální herna pro děti asi tak do pěti let, kde je naprosto minimální riziko zašlápnutí velkým dítětem a lezoucí děti nejsou výjimkou.  A mají dobré kafe.

Človíčkov v DBK na Budějovické - obří ohrádka pro energické děti, kavárnička pro unavené rodiče
Človíčkov v DBK na Budějovické – obří ohrádka pro energické děti, kavárnička pro unavené rodiče

ČAS: Znáte to. Velké párty začínají oficiálně v sedm, v osm se možná dostaví první outsideři, v devět ti opravdu zábavní a oblíbení lidé. Všichni, včetně oslavence, vydrží většinou až do rána. Kojenecká (potažmo batolecí) oslava samozřejmě vypadá zcela jinak. Když se snažíte určit čas počátku akce, jste ve stresu a lije z vás studený pot, bojíte se a jste nejistí. Právem. Jak máte vědět, v kolik ten den vaše dítě vstane, jak dlouho bude spát dopoledne a odpoledne, pakliže vůbec bude odpoledne spát? Nakonec se rozpláčete, určíte třetí hodinu odpolední a teatrálně prohlásíte „děj se vůle boží.“ Samozřejmě také pevně stanovíte čas konce – déle než dvě hodiny ani ten největší roční pařan nevydrží. Zvláště, oslavuje-li hojným popíjením mléka, a pak z přecpanosti ublinkává na koberec.

S KÝM? Tohle záleží hlavně na tom, jako máte karmu, a zda kolegům v práci ujídáte svačinu. Trochu i na tom, kolikrát vaše dítě rdousilo kočku vaši přátel. Má rada ovšem zní – pozvěte všechny, co znáte, i tu paní, co vám v Albertu dala svoje samolepky. Bude se to hodit, až hodinu před konáním zjistíte, že jsou všichni najednou záhadně nemocní, přejel je vlak, pronásleduje je dinosaurus nebo prostě neberou telefon. Pak budete jako já volat těm opravdu dobrým kamarádům, u kterých víte, že se dají vydírat. Ono to nezabere. Tak se je pokusíte podplatit. Pak jim svatosvatě slíbíte, že i v dětském koutku budou mít pivo. A je to! Ale za ty nervy to nestojí. Raději tedy počty naddimenzujte, stejně tam nikdo nevydrží dlouho.

"To pivo je tu levnější než v hospodě!"
„To pivo je tu levnější než v hospodě!“

ZA KOLIK PINČESŮ: Tohle je jako se svatbou. Buď můžete veřejně přiznat, že jste na mizině, cítit ponížení a ušetřit. Nebo se můžete plácnout přes kapsu a platit hostům úplně všechno. Anebo najděte zlatou střední cestu, nechte si udělat pár obložených mís (my jsme v Človíčkově byli spokojeni, a to málo, co zbylo, si dal muž následující den k obědu). Je potřeba myslet na to, že vaše dítě dostane dárky, takže se to vlastně zaplatí. Pak to tolik nebolí.

Hodí se také popřemýšlet o dalších neméně důležitých detailech. Na oslavě samozřejmě musí být DORT – jeden velký, úžasný, na efekt a pro hosty. Druhý malý, divný a bez chuti, vhodný pro oslavence.

Ten první jsem se rozhodla udělat sama, i když jsem celkově nemožná a nešikovná. Představa byla jasná: Dort bude marcipánový, budou na něm prchající zvířátka a komiksová bublina s nápisem: „Zachraň se, kdo můžeš, z kojence je batole.“ No a samozřejmě obří postavička zpodobňující našeho synka. Nebudu vás napínat, tak těžké to není, i když nakonec samozřejmě vznikne něco úplně jiného. Objednejte si potahovací hmotu Smartflex Velvet (třeba), dobře se s ní pracuje a hnusná není. Dále marcipánovou modelínu (protože obarvovat marcipán na tolik barev fakt nechcete). Pak dejte potomka asi tak na týden ke tchýni, nespěte ani minutu, hodně brečte, a dokážete to. Jako já! Pokud máte kreativního a přičinlivého partnera, nechte se ujistit, že budete dort dělat určitě oba. Pak zamhuřte oko, až se pokusí vyválet potahovací hmotu a řekne, že to nejde. Odměnou vám totiž bude, že vymodeluje přímo luxusního lachtana i s míčem. Nad tímto lachtanem dlouho stůjte a uchváceně se rozplývejte. Jde o báječnou motivaci do budoucna a podpoříte tím u muže pozitivní přístup k podobným nesmyslným věcem. Když konečně dokončíte i hřeb dortu, tedy postavičku novopečeného batolete, zapíchněte mu do zadku svíčku. Uleví se vám.

Nezapomeňte na správné umístění svíčky. Je to důležité dotvoření celkového efektu.

 

Dále je vhodné vymyslet a udělat nějaké pozvánky. Nestyďte se a buďte kreativní! Jste-li styloví, pošlete je poštou. Nemáte-li čas, i e-mail stačí. A pokud si dáte opravdu záležet, připravíte i drobné dárečky pro hosty. Ty jim dáte při odchodu, tedy asi tak pět minut po příchodu. My jsme samozřejmě nikomu nic nedali, ale náš malý přítel to na své oslavě pojal krásně a rozdával malé plastové krabičky s čajem a kandovaným cukrem, vše dozdobeno vzkazem a obrázkem. Skvělé!

Přeji každopádně hodně úspěchů, ať se vaše oslava vydaří. A až bude nejhůř, myslete na to nejdůležitější. Utrpení posiluje ducha a nic není tak hrozné, aby nemohlo být ještě hůř!