Dokud ještě miminko bydlí u vás v bříšku, není potřeba složitějších opatření. Místo bezpečnostních zábran, aby miminko nelezlo, kam nemá, se používá děložní čípek, místo ochrany před ostrými rohy funguje aktivní přejídání a následná obezita devátého stupně. Když se drobeček narodí, je potřeba začít uvažovat o prostoru vaší domácnosti jinak, nově a lépe. Pokud nepřemýšlíte o stěhování do gumové bubliny, což doporučuji, hodí se pár pravidel, které se mi osvědčilo mít na zřeteli při vedení dítěte k dospělosti (pak ať už se, proboha, stará samo).

Pravidlo číslo 1: Miminko vám s tím pomáhat nebude.

Přistupujte k dítěti, jako by bylo lumík. Lumík je hlodavec se silným sebevražedným pudem a od mimina se liší jen tím, že má zuby. Dítě se nesnaží přežít, nýbrž vyprdět a napít (některé děti ani v dospělosti tyto nároky nezvýší). Vzhledem k tomu, že ani to prdění nezvládne samo, je potřeba i na přežití myslet za něj.

Pravidlo číslo 2: Miminko není vrtulník.

Již v porodnici vám budou klást na srdce, abyste v žádném případě nenechávali dítě bez dozoru. I když se zdá, že má legračně nedostatečnou muskulaturu a neudrží ani stolici, může překvapit. Nikdy nevíte, kdy se počůraný knedlík obalený plínou rozhodne pro bungee jumping z přebalovacího pultu bez lana. Jediné, co je jisté, je, že budete zrovna otočeni zády.

Pravidlo číslo 3: Nikdy se k miminku neotáčejte zády.

Je to jako se lvem nebo s někým, kdo vám může půjčit peníze. Na lelkování, koukání z okna a tak nějak celkově život už jste vyplácali mládí, teď je čas dívat se na dítě. Úplně pořád. I během těch dvou minut denně, kdy spíte, i když si do oka cáknete šampon, i když vám předtím do oka někdo načůral nebo vás do něj píchla vosa. Za stálého dívání si opakujte: Je to lumík bez zubů.

Pravidlo číslo 4: Všechno je (v) ohrožení.

Až si uvědomíte, že dítě je nebezpečné samo sobě, je také dobré si uvědomit, že je mu nebezpečné i všechno ostatní. Nikdy by vás ani nenapadlo, co všechno se může stát, a právě to se stane, pokud nebudete dávat pozor, a možná se to stane, i když pozor dávat budete. Dokud jsou děti malé, omezí se na vdechování celé hlávky květáku a pojídání psích granulí, jak ale rostou, bude potřeba před nimi zabezpečit i lustr u sousedů, ke kterému vlezou odpadní trubkou u dřezu. Běžná nebezpečenství jako balkon, nože a prací prášky jsou pro žabaře a batole je povýšeně ignoruje, aby se následně pokusilo zneškodnit chrastítkem.

Pravidlo číslo 5: Děti milují kabely.

Je to alespoň pro mě nesmírně překvapivé zjištění, které pravděpodobně nějak souvisí s příjemným elektrickým nábojem, který děti přitahuje. Vše, co je spjato s elektronikou, působí jako magnet. Ovladače na televizi, kabely od čehokoliv, zásuvky, mobily, tablety, čtečky, zadní strany lednic, modemy, síťové sekačky na trávu. Představuji si to tak, že dítě, které se cítí unaveno, nechce ztrácet čas spánkem, ale potřebuje se nějak dobít, a chce proto vysát rozvodnou síť. Není vhodné mu to dovolit.

Pravidlo číslo 6: Na zemi nemá nic být.

Nic. Ani nábytek, jiné děti, domácí zvířata, hračky nebo stěny. Nejlepší by bylo, kdyby na zemi nebyla ani podlaha, ale beztvaré a měkké cosi. To, co není ostré, ostré bude, až do toho dítě majzne něčím jiným, co zatím není ostré. To, co je přišroubované, bude odšroubováno a šroubek bude vdechnut nosem. To, co je dostatečně vysoko, ve skutečnosti není dostatečně vysoko, i když je to dva metry vysoko.

Pravidlo číslo 7: Dítě nesedí a nehraje si.

Když je miminko malé, nekoordinovaně se jen dívá. S postupem času se začíná nekoordinovaně koulet, plazit, lézt, chodit, jezdit na kole, skákat na trampolíně a jezdit na lyžích. Nečekejte, že mu dáte do ruky něco zajímavého, co bude zálibně zkoumat. Nikdy to nebude zajímavé víc, než něco jiného, co zrovna dítě v ruce nemá.

Pravidlo číslo 8: První kroky nejsou kroky.

Pokud si to představujete tak, že si dítě jednoho krásného dne sedne, stoupne, nebo něco podobného, a v tomto pohybu bude stabilní a jisté, budete hrozně zklamaní. Čím dříve se miminko začne pohybovat, tím více bude vratké a nemožné. A i když to zní neuvěřitelně, upadnout z lehu na měkký polštář zadkem a udělat si tím modřinu na čele fakt jde. Chrániče na rohy jsou k ničemu, protože se je dítě pokusí sundat a vdechnout, což se mu povede. Když oblepíte všechny hrany molitanem, nabije si o naprosto kulatý balón. Jste bez šance, úplně a zcela.

Pravidlo číslo 9: Dítě není upír.

To znamená, že vleze klidně i do záchodové mísy, i když jste ho tam předtím nepozvali. Vysávat vás ale bude i tak. Nesnažte se bránit a koukejte ho napumpovat láskou, protože tu na rozdíl od peněz, které bude chtít v pubertě, ještě máte. A záchodové mísy se zbavte – důlek na záhonku je stejně víc bio.