Mám dva kluky. Když mi z Egmontu napsali, že by mi chtěli poslat na ukázku holčičí časopisy, trochu jsem protáhla obličej. No jasně, už vidím ty svoje dva, jak si čtou časák o Barbienách a přitom se mečujou. A pak mi to došlo: JÁ jsem holčička! A chci si to užít!

A tak jsem si časopisy nechala poslat a měla bych Vám o nich aspoň něco říct, když už je mám doma.

Půjčila jsem si na jejich zkoumání i blondýnku Kláru (moje budoucí snacha) a užily jsme si parádní paaartyyyy. Růžovou. Ehm. Vzdělávací. Ehm.

Dojmy mám každopádně různorodé a nechám na Vašem uvážení, jestli by se Vám časopisy doma uplatnily, nebo ne. Primárně mě překvapilo, jak jsou časopisy pro holky vlastně jiné než ty pro kluky, nebo ty pro kluky i holky. Hodně se to tu točí okolo přehlídek, přátelství, krásy, a dobrodružství – ale přece jen v takové holčičí formě. Synátoři by to pravděpodobně vydrželi asi tak tři minuty, mně to bavilo. Kláře se líbily obrázky a bavila ji personalizace (vyplňování průkazky Littlest Pet Shop).

V časopisech najdete fajn aktivity pro mladší děti (bludiště, doplňovačky, hádanky), stejně tak i nápady na kreativní zábavu (obal na muffiny, recept na koláčky s horoskopem).

Je v nich hodně komiksů, které jsou někde na pomezí vzdělávacích a čistě zábavných. Přesně v duchu kreslených pohádek se v nich odehrávají různá dobrodružství, čas od času se objeví i nějaké to morální poselství. Co mě hodně štvalo byla přehršel cizích jmen. Průměrný rodič podle mě absolutně nebude tušit, jak se které jméno vyslovuje – nicméně věřím, že děti, které určitý brand zrovna „jedou“, mu dobře poradí. Pro mě, jakožto neznalou holčičích módních trendů, to byla trochu španělská vesnice.

A přiznám se, že kdybych měla holčičku vlastní, asi bych zvolila kompromis: Kupovala bych jí občas nějaký intelektuální alternativní dětský časák a občas tohle. Protože zase chápu, že holčičky, které chtějí být „trendy“ asi nemá cenu násilím držet od módních pohádkových hitů. Měla bych trochu výhrady i k genderovým stereotypům a tak dále, ale to už je debata spíš filozofická. A stejně se asi nepředpokládá, že byste dítě vrzli s tužkou k časopisu a nechali ho být. Mělo by to být zkrátka něco, co bychom měli dělat s dítětem ve volném čase společně. A to nám dává i možnost věci komentovat.

U každého titulu byl přibalený nějaký dárek. Eko bio rodič lomí rukama, já samozřejmě taky. Ale zároveň si vzpomínám na svojí obrovskou radost z každé plastové „kraviny“, která byla přibalená u Kačera Donalda. Toho jsem hltala skoro do patnácti. Nakonec, naše paní logopedka balíček podobných „blbinek“ prý ocení. Maminka Kláry jí je totiž vždycky jednou za čas nosí. Super řešení! Děti si hračku užijou a pak ji pošlou dál.

Jinak v časopisech jsem nenašla žádnou reklamu (no dobře, jednu jo). Logicky asi proto, že jsou provázány s vlastním brandem a celý časopis je vlastně podporou prodeje – to nicméně není kritika, dneska to tak prostě chodí a asi to můžu bojkotovat jen do chvíle, kdy se mi dítě zamiluje do něčeho děsně chytlavého a pak to vyžaduje… A zcela sebekriticky říkám, že já jsem jako malá byla úplně stejná. A možná (doufám) jsem z toho nakonec i vyrostla 😊

Závěr: V něčem je to naprosto strašný (ten princip ikon a módních trendů, cool slovník atd.) A v něčem je to naprosto skvělý. Vlastně přesně v tom samém. Pokud nejedete minimalismus, vyzkoušejte a udělejte si svůj názor sami 😊 Mrkněte do galerie na detaily: