Babička se nám vrátila z dovolené. Ne, vůbec jí to nevyčítám, že byla na dovolené. I babičky mají samozřejmě nárok na dovolenou. Jenom prostě říkám, že byla na dovolené. Na 3 týdny. O prázdninách, kdy má školka zavřeno. A z té dovolené se teď tedy vrátila. Dali jsme jí dva dny na rekonvalescenci, pak jsme jí vrazili staršího syna, a šli jsme na rande.

Nejdřív jsme si dali strašně veliký oběd. Snědli jsme ho v naprostém klidu, v duchu jsme se škodolibě smáli rodině s dětmi u vedlejšího stolu a bylo nám hezky. Pak jsme se rozhodli, že si zajdeme na vafle. Na Letnou.

Příště, milí rodičové, si dejte alespoň tu práci, že zapnete internet. Třikrát si tohle zapíšu za uši. Protože proč? Protože Prague Pride. Prostě jsme se omylem dostali do víru lidí plných tolerance, přičemž to jediné duhové, co jsme měli, byl plyšový tukan na kočárku.

Já jsem hrozně otevřený člověk, ale nedělá mi dobře, když po několika měsících (letech) izolace na mateřské dovolené poprvé vylezu ven, a první, co vidím, je postarší muž v latexovém skotském oblečku. Nemám problém s lidmi odlišné sexuální orientace nebo s lidmi netradiční genderové identity – mám prostě celkově problém s lidmi, protože se ze mě mezi plenami stal asociál. A tady bylo lidí hodně. Moc.

Nu což. Pěkně jsme si s tím naším tátou podebatovali o lidské odlišnosti, svobodě a vstřícnosti jeden k druhému. Konečně jsem měla šanci mu prozradit, že si o něm tajně myslím že je latentní homosexuál. To proto, že si manžel skoro o každém muži myslí, že je homosexuál. Dodala jsem, že Sobotka je prý homosexuál, a manžel mi nevěřil, ale mně to včera vážně říkal tatínek. Otázku, jak to tatínek ví, si raději nekladu.

Letošní rok byl asi hodně ve znamení transgender problematiky. Snažila jsem se vžít do situace, že ten pohledný, svalnatý mladík v oblečku růžového králíčka s bílou prdelkou, je některý z mých synů za 20 let. Kromě obavy, aby tomu chlapci nenastydly vaječníky, mě to vlastně nějak nezneklidnilo. Pak jsme mladšího syna nechali vyfotit se dvěma červenými letci, a zajistili jsme mu tak důkaz do rodinného alba, že tolerantní a pokrokový byl již odmala.

Pak na mě jedna strašně krásná a ženskostí oplývající éterická dívka promluvila hlubokým mužským hlasem. Pak nám někdo pochválil tukana, že je to pěkná myš, a pak už tedy manžel svolil, že můžeme jít na tu vafli.

Moje vafle byla výborná, navolila jsem si k ní spoustu lahodných ingrediencí. Asi jako když pejsek s kočičkou vařili dort. Ale o tom až později.

Syn si dal, jak jinak, svůj oblíbený milk shake.

Pak jsme se nějak, už ani nevím jak, dokouleli k autu, chtělo se mi hrozně zvracet z přecpání a napadlo mě, že by bylo stylové zvracet duhu.

Když jsme nakonec platili parkovné, sympatický (asi) pán se na nás s manželem usmál a řekl: "Díky a nashle, pánové." Zrada. Dodnes jsem žila v domnění, že jenom syn ví, že mám bimbase.