Nepochybuji o tom, že každá správná ženská má doma naklizeno jako v klícce. Taky jsem ale měla dvě andulky, takže vím, jak to v takové klícce vypadá. A my doma nejsme dva, nýbrž i se psem je nás pět.

Takže to u nás vypadá jako v klícce s pěti andulkami. To znamená, že by to občas potřebovalo trochu vzít prachovkou, hadrem, nebo spíš rovnou plamenometem. Jsou věci, na které je i Savo krátké.

Vážně: Nikdy jsem nebyla úplně spořádaná hospodyně. Podle psychologického profilu je to způsobeno mou roztržitostí a kreativitou. Bordel buď nevidím, nebo ho vidím, ale nedokážu se v něm zorientovat. Anebo ho nedokážu zkrotit, protože nepostupuji dostatečně systematicky. Znáte to, jak vidíte drobek, tak jdete pro smetáček, a když otevřete skříňku, vypadne na vás lepidlo, takže vezmete papír a jdete vyrábět papírové růže? Máme doma hodně krásných výrobků z papíru. A hodně drobků.

Bez dětí to samozřejmě ještě trochu šlo, protože jsem nebyla moc doma, a tak jsem nemohla být tak tvořivá. Hodně věcí navíc zvládl manžel, když mu zbylo trochu času po vaření. Jenže teď už ty děti máme a ony jsou taky kreativní. Po mně.

Nebudu zastírat, že muž trochu trpí. Na druhou stranu musím zcela popravdě uvést, že uklízím nonstop. Celý den. A není to vidět. Matkám to vysvětlovat nemusím, pro ostatní stačí jen zmínit, že není dobrý pocit, když přivážete mladšího syna k topení, abyste konečně mohli vytřít rozmatlaný banán z podlahy, lezete po kolenou, jóóó, už to skoro máte hotový, no a pak se podíváte tam, kde jste s vytíráním začínali. A tam je velká louže, mokré auto a mladší syn, který má mokré vlasy. Ani se nechcete ptát, ale starší syn vám stejně rád a s úsměvem vše poví: „Mami, já jsem to na záchod nestih, protože jsem potšeboval dodělat tadyto.“ Sice tedy získáváte úžasně komplikovanou věž z kostek, ale taky důvod, proč vytírat úplně znovu. A samozřejmě mladšího bratra s počůranou hlavou.

Domácí práce nejsou práce

Co je na tom ale nejdůležitější, je názor mého syna. Ten mi přijde docela dobrý a ráda bych všem doporučila, aby se ho drželi:

Jak vidí domácí práce můj syn? Takhle.Jak je vidím já a proč jsem kývla na nabídku domelie a vyzkoušela jsem jejich (nejen) úklidovou “seznamku”, to zjistíte na blogu!

Zveřejnil(a) Supermatka.cz dne 28. květen 2018

Shrnuji: Doma se nepracuje. Pracuje se jen v práci. Je jedno, jestli to myslel tak, že pracuje jen táta, zatímco já si doma válím šunky. Nebo prostě jen odmítá home office. Fakt je to fuk. Mně z toho jasně plyne, že si můžu klidně najít hospodyni třeba na Domelie.cz (jasný, dali mi poukázku na služby za to, že to vyzkouším, a jako dobrý, všechno ok, díky, mám konečně vyžehleno, lidi, zkuste to taky, konec reklamního hlášení). No a tý hospodyni pak prostě řeknu: „Tak děkuji, tady máte klíčenku. Peníze vám nedám, protože to, co se dělá doma, není práce.“

A jaká je teda ta Domelie, když už ses prodala za recenzi, Supermatko?

Jak říkám, dobrý. Blbý teda je, že si člověk musí zaplatit členství, aby viděl profily s hodnocením a kontakty na hospodyně (dokonce i hospodyňáky!), hlídačky a hlídače dětí, hodinové manžely (hodinové manželky jsem teda nenašla žádné). Není to ale dramatická částka. Pak jsou tam ještě kategorie jako péče o seniory a ZTP, zdraví a krása. Což je krása. Pokud se vám takto podaří sehnat někoho, kdo je v pohodě, tak už členství dál platit nemusíte, protože už jste v kontaktu, a máte hotovo. Transakce neprobíhají přes server, ale napřímo, takže oficiality, případné pojištění a podobně už jsou na vás a Domelie za ně nijak neručí.

Super jsou právě ta hodnocení – nemusíte kupovat zajíce v pytli. Počítejte ale s tím, že lidé s nejlepším hodnocením bývají také celkem drazí. Já jsem asi z levného kraje, ale hodina žehlení za 250 Kč + energie, kterou sežere žehlička, mi přijde nějak moc. Nakonec jsem se dostala na reálných 130 Kč za hodinu, možná jsem kapitalista a držgrešle, ale přijde mi to fér na obě strany.

Tak snad si uklidím sama, když jsem na mateřský, ne…

Pokud to tak je, gratuluju! Já za sebe ale musím říct, že teď už zcela vážně uvažuju o tom, že by k nám hospodyně chodila pravidelně alespoň jednou za čtrnáct dní. Jak jsem totiž řekla, máme doma celkem hodně výrobků z papíru.

A když jsem přišla domů poté, co nám ta hodná duše uklidila koupelnu, vytřela prach, podlahy, vyluxovala, vyžehlila, všude to jen hezky vonělo, byl to úžasnej pocit. Už dlouho se mi nestalo, že bych věděla, že uspím děti a mám VOLNO. Je to naprosto k nezaplacení. A je mi asi fuk, že je to tak trochu buržoustní a sousedka mojí tchýně by si o mně něco pomyslela, kdyby to věděla.

Totiž, ještě něco: Víte, jak vzniká vyhoření na mateřské dovolené? Má v tom určitou roli i dopamin. Tedy jeho absence. Dopamin je částečně zodpovědný za pocit štěstí a uvolňuje se po dokončení nějaké činnosti, ze které máme dobrý pocit, za kterou získáme ocenění. Domácí práce, když jste na mateřské a) nikdy nejsou úplně hotové b) málokdy vás za ně někdo ocení. To dává smysl, ne? Já o tom vyhoření něco vím. Bohužel.

Dobrý tip ale může být ten, co mi dala moje doktorka na nervy (normálně psycholožka, no, ale bojím se, aby si o mně pes sousedky mojí tchýně něco nepomyslel, chápete): Pokud máte pocit, že už další bábovky nepřežijete, jste pořád jen unavená a křičíte na děti a ze stereotypu jste ubitá na kost, běžte si přivydělat. Klidně se zaregistrujte jako hospodyně nebo manikérka a pracujte za peníze. To je fuk, že je pak všechny zase dáte za hlídání. I tak to bude mít na psychiku blahodárný efekt. A možná vás překvapí, že i dvě hodiny týdně budou úplně stačit.

Takže Domelie.cz, díky, že jsem mohla službu vyzkoušet a rozsvítilo se mi! Nemusím prostě všechno dělat sama, jenom proto, abych byla super. Lepší je občas hodit nohy na stůl a nedělat nic. A nebo něco dělat, ale moct to dokončit a dostat za to dokonce i zaplaceno. I mámy na to mají právo. Fakt.