A víte proč? Protože chápe, že si po sobě musí uklízet. A on věci zapaluje opravdu rád.

Ale taky proto, že moje teta je opravdový hasič (no dobře, je v kanceláři, ale udělala takové ty zkoušky fyzické zdatnosti, které já bych nezvládla ani po deseti letech non-stop v posilovně, takže má uniformu). A protože dneska jsem hasiče musela zavolat já, a oni nás pak pustili do svého auta! Velké díky dobrovolným hasičům z obce Mrač.

To si tak jedete na návštěvu, ke kamarádce, která je tak milá, že je skoro jako vaše sestra (to můžu říct asi hlavně proto, že žádné sourozence nemám). Kromě toho, že prší jako z děravé konve a odněkud vám kape na kojence voda, i když to auto až tak rezavé není, cesta pěkně ubíhá. Až v cílové rovince vás zarazí taková divná jakoby slavobrána… no jistě, na slavobrány mám nárok, ale tohle?

21268905_10211940567043883_353354986_n

Třikrát jsem se nadechla a rozhodla se, že to strašně rychle podsvištím. Určitě nezachytím větev a strom na nás nespadne. Přesně ve chvíli největšího adrenalinu, kdy bylo auto z poloviny pod stromem, se malý synátor rozhodl zařvat ze spaní a velký úlekem. Zařvala jsem tedy taky, ale projeli jsme a nezařvali tam.

A protože jsem ráda iniciativní, rozhodla jsem se, že zavolám hasiče, protože ten strom je takhle nebezpečný, že jo, a co kdyby zabil třeba veverku, která tu příští týden bude procházet (jako druhý živý tvor za rok).

„Městská policie Praha,“ ozvalo se poté, co jsem vytočila 156.

„Ježíš, pardon, já mám špatný číslo,“ omluvila jsem se a rychle zavěsila, s mírnou potřebou zavěsit i sebe – to už jsem po těch letech na mateřské fakt tak mimo?

„Integrovaný záchranný systém, dobrý den,“ ozvalo se na podruhé. Uf, dobrý, zvládla jsem to, ještě to se mnou není tak zlý!

„Dobrý den, tady je strom,“ vyhrkla jsem rychle, abych jako nezdržovala linku pro vážnější případy. Dodnes nevím, jak to vlastně s tou linkou je, a i když tuším, že to asi bude blbost, pronásleduje mě chiméra, že když jeden člověk volá na 150, nikdo další už se tam nedovolá.

„A co s ním?“ hlesla operátorka po krátké pauze.

„No, já se bojím, aby na někoho nespadnul, je to tady, v lese!“ Jasné jako facka, že jo. Kdo by čekal strom v lese? Strašná katastrofa. Rychle, volejte hasiče!

Další hovor už naštěstí probíhal zcela normálně, jelikož mě do hlavy praštila dešťová kapka velikosti fotbalového míče, která mě probrala, a na místo byly vyslány zásahové jednotky. Přijely asi tři, pokud počítám i lesníky, kteří si následně odtahali dřevo, ale telefonátů jsem musela vyřídit přibližně osmnáct. Všechny se týkaly popisu trasy. JÁ MÁM POPISOVAT TRASU? Já nemůžu, vždyť já umím akorát tak zapnout telefon a poslat špendlík z Google map! A to ještě blbě. Nicméně orientační vysvětlení „jedete od Prahy, pak odbočíte k zastávce, pak doleva, pak je tam kukuřice, pak kontejner, a pak už si to nepamatuju,“ kupodivu stačilo. V příštím životě asi budu navigace a lidi se mě budou hrozně moc kupovat, protože do rybníka nesjel nikdo.

A ti hasiči, ti jsou fakt borci, panečku! A ještě navíc dobrovolně! Takže sláva jim – a co nejmíň nepříjemných zásahů.

21322611_10211940564803827_111928166_n