Volala jsem manželovi, abych mu řekla, jak se dneska s dětmi máme. Ale měl zrovna moc práce. To nevadí, tak já mu to napíšu sem.

Ahoj, miláčku!
Ráno jsme se s mladším pěkně nasnídali. Je to šikulka, už umí jíst sám lžičkou. Když dopapal, vymalovala jsem obývák a podpálila gauč. Pak jsem mu umyla pusinku v umyvadle (snad to bylo umyvadlo, ležel v něm osvěžovač toalet, zmátlo mě to). Pak jsme šli spinkat. Dala jsem ho do postýlky, kde krásně usíná sám, je zvyklý na svou hodinu. Když jsem ho potřetí potkala v chodbě, kde vůbec neměl být, protože spal, konečně mi došlo, že mám zapnout chůvičku. Mezitím se na koberci objevil flek od čokolády, co vypadal úplně jako psí hovno. Než jsem všechno vytřela a hodila koberec do pračky, všude po bytě se objevily hnědé obtisky dětských nožiček. Úplně to vypadalo, jako kdyby někdo už popáté vylezl z postýlky a pak rozšlápl čokoládu, co vypadá jako psí hovno, a navíc tak i smrdí. Když jsem posedmé potkala dítě, které spí, uvědomila jsem si, že bych u chůvičky měla zapnout zvuk. Do postýlky už jsem ho poosmé nedávala, protože byl čas vyzvednout staršího ze školky.

Pak bylo všechno sluníčkové, jako každý den. Chlapci si pěkně hráli a já udělala několik domácích prací. Některé i vícekrát. Třeba podlahu jsem vytřela šestkrát – prosím, objednej jiné psí granule. Tyhle nesvědčí psovi ani dětem.
Když jsem převlékla a omyla mladšího, který byl celý od čokolády, která pro změnu vypadala jako dětská stolice, vyrazili jsme na poštu.
Jenže na náměstí byly předvolební agitace. S balónkama.

Se skřípějícíma zubama jsem skousla to ponížení, že musím jít ke stánku ODS a vyškemrat tam rovnou dva nafouklý prezervativy (který jsi TY, miláčku, zapomněl kdysi koupit, a proto teď JÁ zažívám tohle). Když jsem staršímu podávala ten jeho, začal hrozně plakat. Že chtěl ten balónek, co vypadá jako meč – ten co má ta holčička. Zeptala jsem se holčičky, kde balónek vzala, a začala jsem hrozně plakat. „Ne, to už po mně nemůžeš chtít. K tomu druhýmu stánku už prostě nedokážu jít! To už je fakt moc i na mně!“ Volala jsem na syna cestou k tomu druhému stánku.

Víš co? Vzala jsem si nakonec od nich i tu blbou koblihu. Mně už je to asi všechno šumafuk. Přece se z toho nepo… Až přijdeš domů, dávej pozor na čokoládu. S láskou!

Volala jsem manželovi, abych mu řekla, jak se dneska s dětmi máme. Ale měl zrovna moc práce. To nevadí, tak já mu to…

Zveřejnil(a) Supermatka.cz dne Úterý 2. říjen 2018